Dan Bárta

Z klokotu devadesátých let se Dan Bárta vynořil jako osobnost, která vnímá a tvoří muziku všemi smysly. Cit, emoce a rozum se v jeho písních vyvažují. A jestli má někdo přirozenou autoritu, pak je to právě zpěvák Dan Bárta, držitel celé letky zlatých andělů (pět cen Akademie populární hudby). Česká populární hudba v něm našla přirozený idol, respektovaný kritikou a uznávaný posluchači.

Na přelomu tisíciletí Dan Bárta, věrný jen sám sobě a hudbě, zavedl posluchače do světa Illustratosphere. Nyní nabízí další výpravu do Entropicture. Nové album Dan Bárta & Illustratosphere: Entropicture se dá přirovnat k obrazárně krajin nebo snů, vtělených do písní s nadhledem a smyslem pro jemnou rovnováhu tónů.

Přitom muzika, se kterou Dan Bárta vstupoval na scénu, byla drsně rocková. "Poprvé jsme se potkali někdy ve čtyřiaosmdesátém. Já v té době nosil odbarvené vlasy a měl somračku, na které bylo napsáno Duran Duran. On nebyl odbarvený, byl vlasáč a na somračce měl napsáno AC/DC. On se mi posmíval, že jsem nějakej divnej, prostě nějakej diskofil. To bylo v Dlouhé vsi u Sušice, kde Dan vyrůstal. Stejně jako já," vzpomínal Roman Holý.

Než se potkali v hudbě, uplynulo deset let. Dan Bárta mezitím zpíval rock v kapele Tom Sawyer, zformované v Plzni, kde absolvoval nástavbové studium pro rentgenové laboranty. Až "jeho" další skupina Alice, která poprvé vystoupila v dubnu 1991, prorazila hranice regionu. Skupina natočila demosnímky, které přehrála Davidu Kollerovi. Ten nezaváhal, pozval Alici jako předkapelu Lucie a produkoval Bártovi a spol. první album Yeah! (1992, Gang Records/Popron). "S Alicí jsme udělali tři desky, ale po té třetí jsme řešili, co dál. Mezi námi už byly různice, protože já začal dělat s J.A.R. a natočil jsem pro sebe zásadní desku se skupinou & Die El. Eleffant!?," bilancoval Bárta. Od rozpadající se Alice vedla jeho cesta k širšímu společenství lidí kolem Romana Holého, Oty Klempíře nebo kytaristy Miroslava Chyšky. To byl svět funku, rapu či jazzu, který zvídavému zpěvákovi vyhovoval, protože mu poskytoval spoustu výrazových možností.

V polovině devadesátých let byl Dan Bárta známý jako hvězda muzikálu Jesus Christ Superstar ("na gymplu jsme ho poslouchali z desky, znal jsem to nazpaměť"), ve kterém zpíval Ježíše i Jidáše. Kývl ještě na nabídku do muzikálu Evita, ve kterém byl Che Guevarou. Ta role ho lákala. Byla náročná a dala mu možnost zpívat oblíbenou latinu. Pak se Dan Bárta s muzikály rozloučil. Vzpomínkou zůstala i popová a taneční kapela Sexy Dancers, nastartovaná Romanem Holým a spol., ve které se zaskvěla rovněž Darina Rolincová. Sexy Dancers se dobrovolně rozešli poté, co vydali cenné album Butcher´s On The Road (1998, Bonton) a slíbili, že možná někdy příště... Nechali za sebou také hit Slim Jim, který zabral i u táborových ohňů.

"Kluci ze skupiny J.A.R. mi ukázali strašně moc jiné muziky. Jestli mám celé kvantum nových a pro mě důležitých informací zpracovat a nechat je v sobě uzrát, potřebuju čas a klid," odrážel Dan Bárta otázku, kdy konečně vydá sólovou desku.

V roce 1999 ji nahradilo bilanční album Dan Bárta & .... Je to jeho cestovní mapa od Alice k J.A.R. či jazzu, která potvrzuje slova Bártova textařského učitele Oty Klempíře: "Dan Bárta stále přetváří ustálené tvůrčí procesy, studuje náročnější pěvecké formy, nekompromisně se probíjí k nedostupným vrcholům muzikálů a do knedlíkářských dílen současné české pop hudby zasévá nepokoj."

Deset let tedy Dan Bárta zrál a hledal, než přišlo album Illustratosphere (2000, Sony Music/Bonton), které zpěvák uchopil i textařsky. A posluchači šli znovu za ním, nadšeni jazzovou muzikou, lehkostí a obrazností nových písní. Z projektu vyrostla vyhledávaná koncertní kapela Illustratosphere s kytaristou Miroslavem Chyškou (posléze ho nahradil Jaroslav Friedl), hráčem na klávesy Filipem Jelínkem, pianistou Stanislavem Máchou, basistou Robertem Balzarem a bubeníkem Jiřím Slavíčkem.