Strhující koncert kytaristy Marka Whitfielda a slovenské formace AMC TRIO v rámci Visegrad Stage 36. International Jazz Festival

Ke svým 50. narozeninám nadělil International Jazz Festival Praha svým návštěvníkům nový programový blok s názvem Visegrad Stage. A byl to dárek, který nesporně potěšil všechny milovníky znamenitého jazzu. Jak už sám název napovídá, cílem tohoto nového projektu bylo blíže seznámit pražské publikum s tím nejzajímavějším, co nabízí jazzové scény našich východních sousedů – Slovenska, Polska a Maďarska.

Nebyl by to však nejstarší a nejrespektovanější český jazzový festival, kdyby se spokojil jen s možností uspořádat samostatné koncerty hudebníkům ze zemí visegradské čtyřky. Určitě ne v roce svých úctyhodných kulatin, jejichž oslava si žádá mimořádné počiny.

Dramaturgie festivalu se rozhodla spojit znamenité středoevropské jazzmany se zaoceánskými hvězdami a ukázat tím, že špičková hudba nezná hranice. Návštěvníky festivalu tak v rámci Visegrad Stage čekaly naprosto jedinečné koncerty.

Jedním z takových unikátních setkání byl strhující koncert virtuosního amerického kytaristy Marka Whitfielda a slovenské formace AMC TRIO.

Whitfield patří k absolutní špičce dnešní jazzové kytary. Svou hráčskou genialitu prokázal při spolupráci s celou řadou jazzových velikánů jako je Dizzie Gillespie, Herbie Hancock, bratři Marsalisovi a zahrál si i s legendárním Rayem Charlesem. Jeho živelnýi rafinovaný styl jde za hranice jazzu, a tak není divu, že si jej na velké stage přizval například Sting.

Slovenští AMC TRIO postavili Whitfielda před zajímavou výzvu. Koncertní sety byly složeny z jejich autorských skladeb, pro které je charakteristický výrazný hudební motiv a důraz na melodičnost, v níž se objevují nejen inspirace populární hudbou, ale také nápěvy z východoslovenské lidové hudby.

Koncert, který spolu Whitfield a AMC TRIO sehráli, uchvátil publikum doslova od první skladby. Energií sršící Mark Whitfield naplnil celý sál jazzového klubu Reduta svou ohromnou vášní, s níž se pustil do souhry se slovenskými kolegy. Jeho nasazení se rychle přeneslo i na jeho spoluhráče, které často vyzýval k drobným jamovým vsuvkám, a publikum bylo svědkem, jak se famózní jazzový výkon doslova rodí před jejich očima. Vrcholem koncertu byla skladba „Čekanka“ na motivy slovenské lidové pověsti. Citlivá Whitfieldova interpretace nechala všechny posluchače doslova bez dechu a dokázala, že hudba – a pro jazz to platí dvojnásob – nezná hranic.